Teorie dýška

Předpokládám, že každý s Vás někdy navštívil nějakou hospodu, restauraci nebo obchod. Zaokrouhlujete nebo přidáváte obsluze něco navíc? Já se vsadím, že ano. Jednou jsem cestou autem do práce intenzivně přemýšlel, proč to vlastně děláme.

Dýško není couvert

Nejdříve, než se začnu zaobírat tou podstatnou částí, tak si myslím, že je důležité si nejdříve definovat základní pojmy.

Spropitné, nebo také například dýško, tuzér, tringelt či dyškréce, je menší částka, kterou dobrovolně přidáváme k celkové ceně. Někdy je to jen pár korun v krámě tak, abychom zaokrouhlili výslednou částku na kulaté číslo a zbavili se zbytečných korun, dvoukorun a v krajním případě pětikorun z důvodu, abychom si nenaplnili peněženku spoustou mincí. V restauracích a hospodách se tato částka může pohybovat i v řádech desítek až stovek, obvykle se částka navyšuje o nějakých 5-10%.

Couvert je naopak částka, kterou si restaurační zařízení samo automaticky naúčtuje. Může se jednat o drobné, ale i o vyšší sumy (například když jsem byl s manželkou v Benátkách, tak z rozumných cen v restauraci se vyklubalo €15 za couvert). Jedná se o jakýsi poplatek za prostření, chléb či dochucovadla. Neříkám, že s touto částkou úplně souhlasím, ale v některých případech s ním až tak zásadní problém nemám.

Dávat či nedávat?

Cestou jsem usilovně přemýšlel, jaký je vlastně celkový důvod, proč jsme ochotní dávat svoje peníze oproti celkové ceně navíc nějaké osobě, kterou vlastně neznáme. Obvykle by to mělo být za kvalitní obsluhu a péči o hosta, ale zeptám se narovinu: Opravdu to děláme jen v těchto případech? Rovnou si odpovím: NE.

Tak a teď jdu vycházet ze své práce. Živím se jako BI konzultant a dodávám služby do jedné z největších českých firem. Firmu, do které dodávám služby beru pro zjednodušení jako svého hosta. Myslíte si, že v momentě, kdy úspěšně odevzdám projekt, zákazník přijde a řekne „Hele Ondro fakt super práce, tady máš od nás jen tak z hecu nějakou tu tisícovku navíc.“? Odpověď je opět stejná. NE (i když by to teda bylo hezký). Své zaměstnání jsem si přece vybral, protože chci vždycky odvádět kvalitní práci a splnit potřeby zákazníka.

Obsluha restauračního zařízení je ale přeci také placená svým zaměstnavatelem. Nechci se teď úplně bavit, zda dobře či špatně; o tom se můžeme klidně pobavit v jiném článku. Proč bych tedy měl svým způsobem dávat obsluze další peníze za to, že dělá práci, kterou si dobrovolně zvolila? Já také pracuji nejlíp jak umím a nikdo mi jen tak dobrovolně peníze prostě nedá. Ano, můžete teď namítat, že obsluha musí pracovat s lidmi a je to někdy peklo, já také s lidmi pracuju a možná je to někdy peklo ještě větší. Taky jsem občas nucený dělat přesčasy, o víkendu a dlouho do noci, aby projekt dopadl dobře.

Pokud to tedy budu brát pouze z pracovního hlediska, tak říkám NE, dýška jsou naprostý nesmysl, protože tu nejsem od toho, abych platil někoho, kdo není ani můj zaměstnanec. Když to vezmu z té lidské stránky, tak v oblíbené hospůdce to dýško klidně dám, protože mi může přinést drobné výhody – expresní pivo, jisté místo a příjemnou obsluhu.

Co z toho pro mě plyne?

Vlastně jediná věc. Rozhodl jsem se kromě svých oblíbených míst dýško vůbec nedávat a ideálně všude platit kartou. K tomuto rozhodnutí mě přiměla i jedna z horších zkušeností, kdy si v liberecké Hospůdce u Čechů již z počátku nepříjemná a neochotná servírka dýško naúčtovala rovnou sama a poté, co jsem jí jasně řekl, že má smůlu a chci vše do koruny zpět na mě začala řvát.

Nevím jak mi to vydrží, ale budu se snažit. A to z jediného důvodu:

Halíře dělají talíře

české lidové rčení

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Send this to a friend